Co je vlastně dočasná péče ?
Pokud přijmete pejska do dočasné péče, tak o něj pečujete, jako kdyby byl váš vlastní.
Veškeré náklady na krmení a veterinární péči hradí spolek Pes nejvěrnější přítel,z.s. Jsme schopni poskytnout dočaskáři i výbavičku – pelíšek, deku, vodítko, obojek, hračky.
S dočaskáři jsme samozřejmě v kontaktu po celou dobu, kdy mají zvíře u sebe a to až do té doby, než se pro ně najde vhodný domov. Pokud se vyskytne jakýkoliv problém, společně jej řešíme ku prospěchu všech.
Do dočasné péče umísťujeme pejsky, kteří potřebují naši pomoc. U zdravých pejsků se jedná většinou jen o návštěvu veterináře, odblešení, odčervení, očkování a čipování. Ale může to být i velmi zanedbaný a nemocný pes, potom je nutná delší léčba, popř. socializace – naučení základních hygienických návyků, kontaktu s lidmi, popř. s jinými zvířaty. V některých případech se psi nechávají kastrovat. Je to opravdu individuální, případ od případu. Tím se pejskům zvyšuje šance na úspěšnou adopci. Po dočaskářích vyžadujeme fotky či videa a aktuální informace o chování a povaze psa.
Práce se psy není vždy jen pohodová a bez problémů. Upřednostníme dočaskáře, který se nezalekne problémů, má chuť a ochotu se psy pracovat. Pokud bude potřeba navštěvovat např. cvičiště nebo se bude chtít dočaskář vzdělávat v práci se psy, jsme připraveni se na nákladech s tím spojených finančně podílet.
Někdy je pes v dočasné péči dva dny, někdy dva měsíce nebo dva roky. Je to vždy individuální a nikdy nejsme schopni dopředu říct, jak dlouho pejsek u vás bude.
Dočasná péče je dobrovolná a není za ni žádná finanční odměna. Jedinou odměnou je jen dobrý pocit.
NEJČASTĚJŠÍ DOTAZY BUDOUCÍHO DOČASKÁŘE
Jak dlouho budu mít pejska na starosti ?
Pejska si berete na dobu neurčitou – tedy do té doby, než se mu společně najdeme nejvhodnější domov.
Pejska si berete na dobu neurčitou – tedy do té doby, než se mu společně najdeme nejvhodnější domov.
Budu za pejska platit veterinu, krmivo a ostatní potřeby?
Veškeré náklady hradí spolek – krmivo, veterinární péče, kastrace. Pokud nemáte k dispozici pelíšek, hračky, pamlsky, můžeme je také poskytnout. Nic tedy není potřeba platit.
Veškeré náklady hradí spolek – krmivo, veterinární péče, kastrace. Pokud nemáte k dispozici pelíšek, hračky, pamlsky, můžeme je také poskytnout. Nic tedy není potřeba platit.
Jak se k nám pejsek dostane?
Nejlepší variantou pro nás je, když je dočaskář schopný pro pejska i dojet (možnost proplacení PHM). Pokud nemá možnost, hledáme převoz a pejsek je pověřenou osobou přepraven k Vám.
Nejlepší variantou pro nás je, když je dočaskář schopný pro pejska i dojet (možnost proplacení PHM). Pokud nemá možnost, hledáme převoz a pejsek je pověřenou osobou přepraven k Vám.
Kdo komunikuje se zájemci o adopci pejska v dočasné péči?
Se zájemci komunikujete přímo Vy – společně potom vybereme toho nejlepšího, který si pro pejska musí přijet osobně a podepsat adopční smlouvu.
Se zájemci komunikujete přímo Vy – společně potom vybereme toho nejlepšího, který si pro pejska musí přijet osobně a podepsat adopční smlouvu.
Jaké písemnosti musím podepsat, aby mi byl pejsek do péče svěřen?
Sepíšeme s Vámi smlouvu o dočasné péči.
Sepíšeme s Vámi smlouvu o dočasné péči.
Vybrali jsme zájemce o adopci, jak mohu mít jistotu, že je tím nejlepším?
Po celé republice máme dobrovolníky, kteří udělají předadopční kontrolu a následně děláme i poadopční kontroly.
Po celé republice máme dobrovolníky, kteří udělají předadopční kontrolu a následně děláme i poadopční kontroly.
Jak často musím s pejskem v dočasné péči k veterináři?
Jako by byl Váš vlastní – tedy na pravidelné očkování, odčervení a když má pejsek potíže. Po příjezdu pejska je nutné ho nechat prohlídnout a aplikovat čip, který obdržíte od nás. Závažná onemocnění (operace) a jejich řešení vždy nejdříve konzultujete se spolkem.
Jako by byl Váš vlastní – tedy na pravidelné očkování, odčervení a když má pejsek potíže. Po příjezdu pejska je nutné ho nechat prohlídnout a aplikovat čip, který obdržíte od nás. Závažná onemocnění (operace) a jejich řešení vždy nejdříve konzultujete se spolkem.
Jakým způsobem zaplatím za veterinární péči?
Veškeré faktury musí být vždy vystavené přímo na spolek Pes nejvěrnější přítel. Fakturu zaplatíte buď v hotovosti přímo veterináři a my ji následně proplatíme nebo se můžeme dohodnout s veterinářem a fakturu uhradíme přímo na účet.
Veškeré faktury musí být vždy vystavené přímo na spolek Pes nejvěrnější přítel. Fakturu zaplatíte buď v hotovosti přímo veterináři a my ji následně proplatíme nebo se můžeme dohodnout s veterinářem a fakturu uhradíme přímo na účet.
Pejsek zničil sousedovi plot, zakousl slepice atd.…je nějaké řešení?
Spolek PNP má sjednané pojištění odpovědnosti za škody, ale vy jako dočasný opatrovatel se na vzniklé škodě také podílíte. Pokud máte sjednané pojištění domácnosti, je možné vzniklou škodu uplatnit z vaší pojistky nebo si sjednat individuální pojištění pro případ dočasné péče.
Spolek PNP má sjednané pojištění odpovědnosti za škody, ale vy jako dočasný opatrovatel se na vzniklé škodě také podílíte. Pokud máte sjednané pojištění domácnosti, je možné vzniklou škodu uplatnit z vaší pojistky nebo si sjednat individuální pojištění pro případ dočasné péče.
Příběhy „očima dočasky“
David Dohányos – pes Monty
Do dočasky jsem se přihlásil poměrně impulsivně a bez velkých zkušeností. V dětství jsme měli akorát malého shih-tzu, se kterým moc práce nebylo, takže když jsem si vzal Montyho, křížence labradora, měl jsem trochu obavy. Monty byl odebrán z předchozího domova pro velké zanedbání péče, byl podvyživený a nesocializovaný. Hned první den měl problém zvládnout změnu stravy, takže jsme lítali po veterině, nicméně tehdy mi strašně pomohla moje patronka ze spolku – Lenka, která byla neustále dostupná na telefonu a se vším mi vždy poradila. Naštěstí, od té doby s Montym nebyly žádné problémy, zdraví se brzy zlepšilo a hlavně Montyho veselá povaha mi vše zpříjemňovala. Dělal velké pokroky, naučil se hrát si, jíst pomalu, trochu i klidnit svoji hyperaktivitu. Ve finále mi s ním bylo tak dobře, že jsem vážně uvažoval, že si ho nechám. Nakonec jsem však usoudil, že se bude mít lépe spíše v nějakém domku se zahradou a majiteli, kteří budou mít více času a prostoru dopřát mu dostatek pohybu, který potřebuje. No a tak se po několika telefonátech ozvala ta dokonalá rodina, na kterou jsme čekali. I tak – dát jim Montyho byla pro mě jedna z nejtěžších věcí v životě, ale když občas dostanu fotky z nového domova a vidím, jak je šťastný, tak vím, že to všechno stálo za to.
Do dočasky jsem se přihlásil poměrně impulsivně a bez velkých zkušeností. V dětství jsme měli akorát malého shih-tzu, se kterým moc práce nebylo, takže když jsem si vzal Montyho, křížence labradora, měl jsem trochu obavy. Monty byl odebrán z předchozího domova pro velké zanedbání péče, byl podvyživený a nesocializovaný. Hned první den měl problém zvládnout změnu stravy, takže jsme lítali po veterině, nicméně tehdy mi strašně pomohla moje patronka ze spolku – Lenka, která byla neustále dostupná na telefonu a se vším mi vždy poradila. Naštěstí, od té doby s Montym nebyly žádné problémy, zdraví se brzy zlepšilo a hlavně Montyho veselá povaha mi vše zpříjemňovala. Dělal velké pokroky, naučil se hrát si, jíst pomalu, trochu i klidnit svoji hyperaktivitu. Ve finále mi s ním bylo tak dobře, že jsem vážně uvažoval, že si ho nechám. Nakonec jsem však usoudil, že se bude mít lépe spíše v nějakém domku se zahradou a majiteli, kteří budou mít více času a prostoru dopřát mu dostatek pohybu, který potřebuje. No a tak se po několika telefonátech ozvala ta dokonalá rodina, na kterou jsme čekali. I tak – dát jim Montyho byla pro mě jedna z nejtěžších věcí v životě, ale když občas dostanu fotky z nového domova a vidím, jak je šťastný, tak vím, že to všechno stálo za to.
Anežka Jonášová – štěně Péťa, fenka Vanilka a Meggi, pes Argo a Rey
Jako milovník zvířat a psů jsem měla tendence vždy nějak pomáhat nebo se účastnit. Jednou jsem narazila na pojem dočasná péče a řekla si, že by to mohla být zajímavá zkušenost. Se psem jsem vyrůstala jako malá a dalšího měla u rodičů. Oslovila jsem několik organizací, které dočasné péče poskytovaly a nakonec se přidala do týmu Pes nejvěrnější přítel z.s.. První dočasný pejsek bylo párkilové štěně Péťa – celkem řízek. :)) Byl tvrdohlavý a naučit ho být sám v pokoji byl oříšek. Nicméně dával na oplátku tolik pusinek a lásky, že mu spoustu věcí bylo odpuštěno. Našel skvělý domov u mladého páru na Šumavě. První dočaska, první loučení, pár slz ukáplo, ale dnes se má výborně. Druhá zkušenost byla s hluchou fenkou border kolie Vanilkou. Vzít si hluchého psa byla výzva, ale stačilo najet na stejnou vlnu a dokázaly jsme spolu komunikovat. Tato strakatá mrška už mi zůstala a já se stala jejím doživotním parťákem. Do dnes jedna druhou provádíme životem. Třetí dočaska byla kříženka labradora Meggi. Velké bláznivé střeštidlo, které mělo Vánoce úplně ze všeho. Po kastraci odjela k Plzni, kde žije s rodinou v domečku se zahrádkou. Aby těch labradorů nebylo málo, tak další byl černý kříženec labradora Argo. Stejný blázen jako Meggi jen trochu větší. I ten po kastraci odjel s lidským parťákem do domečku se zahradou. Dalším pejskem byl Reyíček, kterého někdo uvázal u veteriny na pražském sídlišti. I ten po kastraci našel domov a dnes jezdí šalinou v Brně! Suma sumárum. Byt dočaskářem vyžaduje obětování, komplikace, někdy i zničený nábytek, občas hovínka a loužičky, starosti a na určitou dobu narušení denního “komfortu”. Je to ale skvělý způsob, jak mít na vždy v srdci vzpomínky a hřejivý pocit, že jsem zvířeti změnila život k daleko lepšímu. Ukázala mu, že je svět ještě v pořádku a on může být členem smečky a milován. Dostala jsem tolik pusinek a přivítání. A to mi už nikdo nikdy nevezme. A to za to určitě stojí!
Jako milovník zvířat a psů jsem měla tendence vždy nějak pomáhat nebo se účastnit. Jednou jsem narazila na pojem dočasná péče a řekla si, že by to mohla být zajímavá zkušenost. Se psem jsem vyrůstala jako malá a dalšího měla u rodičů. Oslovila jsem několik organizací, které dočasné péče poskytovaly a nakonec se přidala do týmu Pes nejvěrnější přítel z.s.. První dočasný pejsek bylo párkilové štěně Péťa – celkem řízek. :)) Byl tvrdohlavý a naučit ho být sám v pokoji byl oříšek. Nicméně dával na oplátku tolik pusinek a lásky, že mu spoustu věcí bylo odpuštěno. Našel skvělý domov u mladého páru na Šumavě. První dočaska, první loučení, pár slz ukáplo, ale dnes se má výborně. Druhá zkušenost byla s hluchou fenkou border kolie Vanilkou. Vzít si hluchého psa byla výzva, ale stačilo najet na stejnou vlnu a dokázaly jsme spolu komunikovat. Tato strakatá mrška už mi zůstala a já se stala jejím doživotním parťákem. Do dnes jedna druhou provádíme životem. Třetí dočaska byla kříženka labradora Meggi. Velké bláznivé střeštidlo, které mělo Vánoce úplně ze všeho. Po kastraci odjela k Plzni, kde žije s rodinou v domečku se zahrádkou. Aby těch labradorů nebylo málo, tak další byl černý kříženec labradora Argo. Stejný blázen jako Meggi jen trochu větší. I ten po kastraci odjel s lidským parťákem do domečku se zahradou. Dalším pejskem byl Reyíček, kterého někdo uvázal u veteriny na pražském sídlišti. I ten po kastraci našel domov a dnes jezdí šalinou v Brně! Suma sumárum. Byt dočaskářem vyžaduje obětování, komplikace, někdy i zničený nábytek, občas hovínka a loužičky, starosti a na určitou dobu narušení denního “komfortu”. Je to ale skvělý způsob, jak mít na vždy v srdci vzpomínky a hřejivý pocit, že jsem zvířeti změnila život k daleko lepšímu. Ukázala mu, že je svět ještě v pořádku a on může být členem smečky a milován. Dostala jsem tolik pusinek a přivítání. A to mi už nikdo nikdy nevezme. A to za to určitě stojí!
Michaela Hašková – pes Amos
Dočaska Amos aneb jak se hubne v dočasné péči. Jednoho chladného sobotního rána byl k nám domů dovezen pes. Tedy psí obřík, abych byla přesná. Jeho stav mě hodně dostal, nemohl pořádně chodit, těžko dýchal a ani jeho srst nevypovídala o kdovíjaké péči. A tak jsme se spojili s paní veterinářkou a pustili se do boje za lepší zítřky. Zprvu jen krátké, později delší a po nějakém čase i hodně dlouhé procházky, úprava stravy – což byl obrovský problém. Cvičení na posílení drobných svalových skupin a zlepšení koordinace pohybů. Amos zpočátku příliš nadšený nebyl, kdykoliv jsme v ruce drželi k jídlu cokoliv, co pro něj bylo nevhodné, zejména obyčejné rohlíky z bílé mouky, vrhal se na nás zcela beze smyslů a nejraději by je sežral i s našima rukama. K péči o zlepšení kondice Amose se přidal i náš domácí pes, stále Amoska provokoval a zval ke hře, až se to nakonec povedlo a kluci byli schopni si užít společnou hru na honěnou. Proměna Amose za dobu pobytu u nás byla obrovská, nejde jen o to, že shodil více než 15kg své váhy, ale změnil se celý Amos – z usoužené hromady tuku na veselého, hravého psa, kterým je dodnes. A proto tu práci dělám, protože má velký smysl. Pomáhá k lepším zítřkům.
Dočaska Amos aneb jak se hubne v dočasné péči. Jednoho chladného sobotního rána byl k nám domů dovezen pes. Tedy psí obřík, abych byla přesná. Jeho stav mě hodně dostal, nemohl pořádně chodit, těžko dýchal a ani jeho srst nevypovídala o kdovíjaké péči. A tak jsme se spojili s paní veterinářkou a pustili se do boje za lepší zítřky. Zprvu jen krátké, později delší a po nějakém čase i hodně dlouhé procházky, úprava stravy – což byl obrovský problém. Cvičení na posílení drobných svalových skupin a zlepšení koordinace pohybů. Amos zpočátku příliš nadšený nebyl, kdykoliv jsme v ruce drželi k jídlu cokoliv, co pro něj bylo nevhodné, zejména obyčejné rohlíky z bílé mouky, vrhal se na nás zcela beze smyslů a nejraději by je sežral i s našima rukama. K péči o zlepšení kondice Amose se přidal i náš domácí pes, stále Amoska provokoval a zval ke hře, až se to nakonec povedlo a kluci byli schopni si užít společnou hru na honěnou. Proměna Amose za dobu pobytu u nás byla obrovská, nejde jen o to, že shodil více než 15kg své váhy, ale změnil se celý Amos – z usoužené hromady tuku na veselého, hravého psa, kterým je dodnes. A proto tu práci dělám, protože má velký smysl. Pomáhá k lepším zítřkům.
Jana Tichá – mini retrívr fenka Chloe
Chloe byla těžký oříšek, ačkoliv už jsme měli zkušenosti se psy z různých podmínek, tak Chloe byla jiná. Pocházela z nekontrolovatelného chovu, kde žila spolu s dalšími psy na jedné hromadě, zavřená v jedné místnosti, bez venčení a normálního žití. Krmena byla jako prase, co si kdo ze země rychle sebral, ten nehladověl.
Nemusím tady ani psát, že základy normálního žití neměla, takže nám během prvního týdne ukázala, co vše holka „umí“. Zpočátku se bála i misky na žrádlo a jídlo se snažila si opatřit jiným způsobem (na který byla zvyklá), takže jsme ji často načapali, jak něco krade z linky, poliček a jiných vyvýšených míst. Takový spiderman to byl, jelikož nám mozek nepobíral, jak se tam sakra mohla dostávat. Co se psů týkalo, tak přijala hezky naši fenku Aryu, na kterou se hodně upnula, ale jiných psů se bála. Cokoliv, co připomínalo retrívra ji vyvádělo z míry a na takové psy dokonce vyjížděla. Připomínali ji totiž ten šílený „život“, který žila předtím. Dalším neduhem byla tma – často jsme se budili kvůli vrčení, které vycházelo ze tmy. Byla to Chloe, která se bála a vrčela na stíny. Ten strach v jejích očích vidím do teď. Ale – postupně se začala otrkávat a dávat dohromady. Hodně věcí okoukala od naší fenky, ne vždy jenom to žádoucí, ale tak to bývá.
Sebevědomí rostlo a s tím i chuť vymýšlet, co vše dočaskoví páníčci vydrží. Tak například: „To si takhle připravuji občerstvení pro návštěvu, vše nachystám na stůl a jdu zkontrolovat, zda jsem na něco nezapomněla. V tu chvíli slyší takový divný zvuk, vrátím se ke stolu a tam Chloe. Hlavu zabořenou v občerstvení, všema čtyřma na stole a láduje se….“ nebo „Si jdete konečně lehnout po dlouhém a náročném dni, když v tom dorazí Chloe a lehne si na férovku přímo na vaši hlavu – no ok, nevím odkud tohle okoukala, ale dusit se plyšákem není nic příjemného.“. Zažili jsme toho spolu hodně, nasmáli se, pobrečeli si, ale nakonec vše dobře dopadlo. Chloe se naučila řádnému stolování (čti: „Jíst POUZE ze SVÉ misky.“), zjistila, že skákat páníčkům na hlavu není to pravé ořechové a že psi jsou vlastně kámoši, takže si s nimi může dokonce i hrát. Stala se z ní sebevědomá fenka, plná elánu a chuti do nového života. Našla skvělý domov u lidí, kteří by pro ni udělali cokoliv a já jsem ráda, že všechna ta práce, co jsme spolu zažili, se vyplatila. Doteď se s Chloe a jejími páníčky vídáme a chodíme na společné procházky. Je krásné vidět, jak už je to plně vyrovnaný psík.
Chloe byla těžký oříšek, ačkoliv už jsme měli zkušenosti se psy z různých podmínek, tak Chloe byla jiná. Pocházela z nekontrolovatelného chovu, kde žila spolu s dalšími psy na jedné hromadě, zavřená v jedné místnosti, bez venčení a normálního žití. Krmena byla jako prase, co si kdo ze země rychle sebral, ten nehladověl.
Nemusím tady ani psát, že základy normálního žití neměla, takže nám během prvního týdne ukázala, co vše holka „umí“. Zpočátku se bála i misky na žrádlo a jídlo se snažila si opatřit jiným způsobem (na který byla zvyklá), takže jsme ji často načapali, jak něco krade z linky, poliček a jiných vyvýšených míst. Takový spiderman to byl, jelikož nám mozek nepobíral, jak se tam sakra mohla dostávat. Co se psů týkalo, tak přijala hezky naši fenku Aryu, na kterou se hodně upnula, ale jiných psů se bála. Cokoliv, co připomínalo retrívra ji vyvádělo z míry a na takové psy dokonce vyjížděla. Připomínali ji totiž ten šílený „život“, který žila předtím. Dalším neduhem byla tma – často jsme se budili kvůli vrčení, které vycházelo ze tmy. Byla to Chloe, která se bála a vrčela na stíny. Ten strach v jejích očích vidím do teď. Ale – postupně se začala otrkávat a dávat dohromady. Hodně věcí okoukala od naší fenky, ne vždy jenom to žádoucí, ale tak to bývá.
Sebevědomí rostlo a s tím i chuť vymýšlet, co vše dočaskoví páníčci vydrží. Tak například: „To si takhle připravuji občerstvení pro návštěvu, vše nachystám na stůl a jdu zkontrolovat, zda jsem na něco nezapomněla. V tu chvíli slyší takový divný zvuk, vrátím se ke stolu a tam Chloe. Hlavu zabořenou v občerstvení, všema čtyřma na stole a láduje se….“ nebo „Si jdete konečně lehnout po dlouhém a náročném dni, když v tom dorazí Chloe a lehne si na férovku přímo na vaši hlavu – no ok, nevím odkud tohle okoukala, ale dusit se plyšákem není nic příjemného.“. Zažili jsme toho spolu hodně, nasmáli se, pobrečeli si, ale nakonec vše dobře dopadlo. Chloe se naučila řádnému stolování (čti: „Jíst POUZE ze SVÉ misky.“), zjistila, že skákat páníčkům na hlavu není to pravé ořechové a že psi jsou vlastně kámoši, takže si s nimi může dokonce i hrát. Stala se z ní sebevědomá fenka, plná elánu a chuti do nového života. Našla skvělý domov u lidí, kteří by pro ni udělali cokoliv a já jsem ráda, že všechna ta práce, co jsme spolu zažili, se vyplatila. Doteď se s Chloe a jejími páníčky vídáme a chodíme na společné procházky. Je krásné vidět, jak už je to plně vyrovnaný psík.
Michaela Benková – fenka Jessi
Všechno to začalo, když jsem přišla o 3letého Barneye (bernardýn). Ano, smrt je součástí života, s tím se musíme smířit. Přirozeně snáz se vyrovnáme s odchodem starého pejska, než odrostlého štěněte. Psí život je kratší než lidský, je normální, že nám životem projde pejsků několik. Někomu víc, někomu míň. Já jsem bohužel první případ. Přestože něco snesu a vydržím, teď jsem věděla, že
jsem na hranici svých možností a žádného psa už jsem nechtěla a nehledala.
Pak se ke mně, úplně náhodou, dostal inzerát spolku, kde nabízeli k adopci bernardýnku. Do té doby jsem neměla tušení, co je to dočaska. I když mi to tenkrát s Terezkou z inzerátu nevyšlo, nelitovala jsem. Jako zázrakem mi její patronka nabídla další bernardýnku. Po celou dobu, než mohlo dojít k adopci, jsme byly v kontaktu. Když jsem si pak pro holčičku přijela, měla jsem příležitost na vlastní oči vidět, co je dočasná péče. Stačila mi jedna návštěva, abych věděla, že tohle je přesně to, co chci dělat. Po 4 hodinách příjemně stráveného času, jsem si domů přivezla nejen Bertičku, nový příval energie, ale i odhodlání stát se členkou dočasek. Ještě ten den jsem se dala do vyřizování. Po měsíci jsem byla přijata a netrvalo to dlouho a byla jsem požádána o první dočaskování. Tak jsem jela pro Jessi, maličkou 8letou kříženku.
Bylo to tady, moje první dočaska. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem neměla pochybnosti. Měla.
Říkala jsem si, jestli to zvládnu, jestli budu vědět, co a jak mám dělat, jestli to bude dobře, jestli se dokážu potom pejska vzdát, apod. Moc mi nepřidaly ani reakce mého okolí, se kterými jsem se setkala. Přesto nebo právě proto to mě přesvědčilo, že to zvládnu.
Jessinka není ten klasický případ týraného, zanedbaného psa odebraného z nevyhovujících podmínek.
Je socializovaná, poslušná, zvládá hygienu, ostatní psi ani jiná zvířata pro ni nejsou problém stejně tak malé děti, od nich si nechá líbit vše (např. nechat se celá namazat dětským krémem, dělit se o pelíšek, atd.). Je to neskutečně vděčné stvoření a bezmezně k Vám vzhlíží, nehne se od Vás na krok, zkrátka je úžasná, takový vzor psa, který si představujeme, vidíme ve filmech a chceme.
Jedinou negativní stránkou byla nedostatečná veterinární péče. Pět let neměla očkování, odčervení, čip, nic. Také je hodně obézní, podle veterináře a její velikosti by měla vážit cca 6 kg. My jí při první návštěvě navážili skoro 11 kg (5 kg nadváhy u tak maličkého psa je hodně). Návštěvy veteriny zvládá s klidem, je hodná, nechá se vyšetřit, nabrat krev, všechno bez problémů. Teď nás čeká poslední kontrola a pak půjde Jessinka do nového domova.
Je to opravdu výjimečná psí dáma – pro mě i tím, že byla mou první. Obě víme, že u mě je jen dočasně, obě se připravujeme na její odchod do nového a snad už posledního domova. A já jsem si jistá sama sebou, pochopila jsem, že tady jde především o ni, ne o mě. Vím, že navždy bude mou první zkušeností, vím, že na ní nikdy nezapomenu, přesto se loučení nebojím. Naopak! Jsem šťastná. Jsem šťastná, protože se, byť jen jedné, maličké fenečce podařilo najít báječný domov, kde dostane vše, co její psí dušička potřebuje a kde se jí dostane tolik lásky, kolik si zaslouží. Budu šťastná, když bude šťastná ona.
Dočaskování je pro mě cestou, kterou svého svěřence doprovázím. Cestou, jejímž cílem je najít pro něj ten nejlepší domov. Cestou, kde až dojdeme do cíle, se naše cesty rozdělí, přesto je tohle právě to, proč to celé dělám. Nevím, jak jinak bych popsala ten pocit. Ničeho nelituju, naopak, jsem hrdá, že jsou lidé, kterým není osud opuštěných pejsků lhostejný a moc jim za to děkuji, bez nich bych teď nečekala na další přírůstek, na další dočasku, která mě čeká za pár dní a je to jak jinak než bernardýn.
Všechno to začalo, když jsem přišla o 3letého Barneye (bernardýn). Ano, smrt je součástí života, s tím se musíme smířit. Přirozeně snáz se vyrovnáme s odchodem starého pejska, než odrostlého štěněte. Psí život je kratší než lidský, je normální, že nám životem projde pejsků několik. Někomu víc, někomu míň. Já jsem bohužel první případ. Přestože něco snesu a vydržím, teď jsem věděla, že
jsem na hranici svých možností a žádného psa už jsem nechtěla a nehledala.
Pak se ke mně, úplně náhodou, dostal inzerát spolku, kde nabízeli k adopci bernardýnku. Do té doby jsem neměla tušení, co je to dočaska. I když mi to tenkrát s Terezkou z inzerátu nevyšlo, nelitovala jsem. Jako zázrakem mi její patronka nabídla další bernardýnku. Po celou dobu, než mohlo dojít k adopci, jsme byly v kontaktu. Když jsem si pak pro holčičku přijela, měla jsem příležitost na vlastní oči vidět, co je dočasná péče. Stačila mi jedna návštěva, abych věděla, že tohle je přesně to, co chci dělat. Po 4 hodinách příjemně stráveného času, jsem si domů přivezla nejen Bertičku, nový příval energie, ale i odhodlání stát se členkou dočasek. Ještě ten den jsem se dala do vyřizování. Po měsíci jsem byla přijata a netrvalo to dlouho a byla jsem požádána o první dočaskování. Tak jsem jela pro Jessi, maličkou 8letou kříženku.
Bylo to tady, moje první dočaska. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem neměla pochybnosti. Měla.
Říkala jsem si, jestli to zvládnu, jestli budu vědět, co a jak mám dělat, jestli to bude dobře, jestli se dokážu potom pejska vzdát, apod. Moc mi nepřidaly ani reakce mého okolí, se kterými jsem se setkala. Přesto nebo právě proto to mě přesvědčilo, že to zvládnu.
Jessinka není ten klasický případ týraného, zanedbaného psa odebraného z nevyhovujících podmínek.
Je socializovaná, poslušná, zvládá hygienu, ostatní psi ani jiná zvířata pro ni nejsou problém stejně tak malé děti, od nich si nechá líbit vše (např. nechat se celá namazat dětským krémem, dělit se o pelíšek, atd.). Je to neskutečně vděčné stvoření a bezmezně k Vám vzhlíží, nehne se od Vás na krok, zkrátka je úžasná, takový vzor psa, který si představujeme, vidíme ve filmech a chceme.
Jedinou negativní stránkou byla nedostatečná veterinární péče. Pět let neměla očkování, odčervení, čip, nic. Také je hodně obézní, podle veterináře a její velikosti by měla vážit cca 6 kg. My jí při první návštěvě navážili skoro 11 kg (5 kg nadváhy u tak maličkého psa je hodně). Návštěvy veteriny zvládá s klidem, je hodná, nechá se vyšetřit, nabrat krev, všechno bez problémů. Teď nás čeká poslední kontrola a pak půjde Jessinka do nového domova.
Je to opravdu výjimečná psí dáma – pro mě i tím, že byla mou první. Obě víme, že u mě je jen dočasně, obě se připravujeme na její odchod do nového a snad už posledního domova. A já jsem si jistá sama sebou, pochopila jsem, že tady jde především o ni, ne o mě. Vím, že navždy bude mou první zkušeností, vím, že na ní nikdy nezapomenu, přesto se loučení nebojím. Naopak! Jsem šťastná. Jsem šťastná, protože se, byť jen jedné, maličké fenečce podařilo najít báječný domov, kde dostane vše, co její psí dušička potřebuje a kde se jí dostane tolik lásky, kolik si zaslouží. Budu šťastná, když bude šťastná ona.
Dočaskování je pro mě cestou, kterou svého svěřence doprovázím. Cestou, jejímž cílem je najít pro něj ten nejlepší domov. Cestou, kde až dojdeme do cíle, se naše cesty rozdělí, přesto je tohle právě to, proč to celé dělám. Nevím, jak jinak bych popsala ten pocit. Ničeho nelituju, naopak, jsem hrdá, že jsou lidé, kterým není osud opuštěných pejsků lhostejný a moc jim za to děkuji, bez nich bych teď nečekala na další přírůstek, na další dočasku, která mě čeká za pár dní a je to jak jinak než bernardýn.
Denisa Cibulová – fenka Margaretha
Mojí první dočaskou byla fenka Margaretha. Přišla ke mně jako štěňátko a už za sebou měla nehezkou minulost u lidí, kteří jí neměli rádi. Kdyby měli, tak se jí přeci nezbaví…První dny i noci nám prokňučela, ale třetí noc už byla hodná. V původním domově se určitě nesetkávala se psy, když si jí ti moji dva lumpové přiběhli poprvé očichat, tak stáhla ocas a počůrala se. Takže jsme se vrhli na socializační procházky s mými přáteli a jejich psy – za největší úspěch považuji procházku, kde byla s dalšími pěti psy a chovala se naprosto skvěle.
Ale abych jí jenom nechválila – pár dní pršelo, takže jsem se psům na zahradě tolik nevěnovala a jak se Margarethka nudila, tak se rozhodla ochutnávat zahradní nábytek – nahlodala stůl, křesla a dokonce i pohovku. Po měsíci dočaskování mi zazvonil mobil a konečně se ozval solidní zájemce, který měl skvělé podmínky a dokonce i zkušenosti s německými ovčáky. A tak mi „moje holčička“ odjela 200 km daleko.
I když loučení nebylo jednoduché, tak to beru jako dobrou zkušenost a určitě to nebyla moje poslední dočaska. Naštěstí dočaskuji pod spolkem, pro který to adopcí nekončí, ale zajímají se o pejska i dál, a tak díky poadopční kontrole vím, že jsme pro Margarethu vybrali majitele, u kterého se má výborně!
Mojí první dočaskou byla fenka Margaretha. Přišla ke mně jako štěňátko a už za sebou měla nehezkou minulost u lidí, kteří jí neměli rádi. Kdyby měli, tak se jí přeci nezbaví…První dny i noci nám prokňučela, ale třetí noc už byla hodná. V původním domově se určitě nesetkávala se psy, když si jí ti moji dva lumpové přiběhli poprvé očichat, tak stáhla ocas a počůrala se. Takže jsme se vrhli na socializační procházky s mými přáteli a jejich psy – za největší úspěch považuji procházku, kde byla s dalšími pěti psy a chovala se naprosto skvěle.
Ale abych jí jenom nechválila – pár dní pršelo, takže jsem se psům na zahradě tolik nevěnovala a jak se Margarethka nudila, tak se rozhodla ochutnávat zahradní nábytek – nahlodala stůl, křesla a dokonce i pohovku. Po měsíci dočaskování mi zazvonil mobil a konečně se ozval solidní zájemce, který měl skvělé podmínky a dokonce i zkušenosti s německými ovčáky. A tak mi „moje holčička“ odjela 200 km daleko.
I když loučení nebylo jednoduché, tak to beru jako dobrou zkušenost a určitě to nebyla moje poslední dočaska. Naštěstí dočaskuji pod spolkem, pro který to adopcí nekončí, ale zajímají se o pejska i dál, a tak díky poadopční kontrole vím, že jsme pro Margarethu vybrali majitele, u kterého se má výborně!
Barbara Hubáčková – pejsek Gass
Když jsem doma oznámila, že si vezmu psa do dočasky, manžel se zhrozil. To bylo samé: ,,Máš toho málo? Kdo to bude živit?‘‘ Když jsem řekla, že o všechny tyto věci se stará spolek, odmítal mi to věřit, že se zase spálím, budu živit psa a pak mi zůstane na krku. Věděla jsem, že zatím vždy měl v těchto věcech pravdu, ale cítila jsem, že tentokrát to bude jiné. A ono opravdu. Prvního psíka mi dovezli v noci, až z Ústí nad Labem (jsem od Uherského Hradiště)a s psíkem hned dovezli i granule.
O dva dny později mi přišlo další vodítko s obojkem, smlouvy, pipeta a další potřebné věci. Ze začátku Gass zkoušel a tak jsem si říkala, jestli to opravdu zvládnu, naštěstí toto nedobré období hned přešlo a bylo to relativně v pohodě. Samozřejmě každý máme své mouchy a musíme je pilovat. Díky pěkným fotkám si Gass za pár dní našel milující domov, takže se u nás moc neohřál, což je na druhou stranu pro něj skvělé!
Teď si jen užívám každou dobrou zprávu z nového domova. Podobně to bylo i s Falcem. Za pár dní už byl v novém. Musím říct, že s holkama ze spolku je úžasná komunikace, každý problém hned řeší, vše platí a cokoli je třeba, pošlou, včetně hraček. Mezi dočaskama jsou i holky, na které se mohu obrátit, když si nevím rady, což je úžasné. Nejsou tu jen pro pejsky, jsou tu i jedna pro druhou!
Když jsem doma oznámila, že si vezmu psa do dočasky, manžel se zhrozil. To bylo samé: ,,Máš toho málo? Kdo to bude živit?‘‘ Když jsem řekla, že o všechny tyto věci se stará spolek, odmítal mi to věřit, že se zase spálím, budu živit psa a pak mi zůstane na krku. Věděla jsem, že zatím vždy měl v těchto věcech pravdu, ale cítila jsem, že tentokrát to bude jiné. A ono opravdu. Prvního psíka mi dovezli v noci, až z Ústí nad Labem (jsem od Uherského Hradiště)a s psíkem hned dovezli i granule.
O dva dny později mi přišlo další vodítko s obojkem, smlouvy, pipeta a další potřebné věci. Ze začátku Gass zkoušel a tak jsem si říkala, jestli to opravdu zvládnu, naštěstí toto nedobré období hned přešlo a bylo to relativně v pohodě. Samozřejmě každý máme své mouchy a musíme je pilovat. Díky pěkným fotkám si Gass za pár dní našel milující domov, takže se u nás moc neohřál, což je na druhou stranu pro něj skvělé!
Teď si jen užívám každou dobrou zprávu z nového domova. Podobně to bylo i s Falcem. Za pár dní už byl v novém. Musím říct, že s holkama ze spolku je úžasná komunikace, každý problém hned řeší, vše platí a cokoli je třeba, pošlou, včetně hraček. Mezi dočaskama jsou i holky, na které se mohu obrátit, když si nevím rady, což je úžasné. Nejsou tu jen pro pejsky, jsou tu i jedna pro druhou!
Jana Králová – pejsek Pišta
Jak jsme se stali dočasnými majiteli?
Jednoho dne jsme seděli s přáteli u skleničky a bavili se o jejich domácích mazlíčkách. Když jsme se v pozdních hodinách dostali domů a otevřeli Facebook, sdílela kamarádka, shodou okolností, psa, který akutně hledal domov. A protože na fotce vypadal jako mazlík, rozhodli jsme se, že to zkusíme. Kamarádka, která dělala tuto dočasnou péči již nějakou dobu, nás informovala, jak to chodí. Že psovi pouze poskytneme prostor a pokusíme se ho socializovat a vycvičit pro nový domov, vše platí spolek a do měsíce se ozývá až 40 lidí s nabídkou adopce. A protože jsme tehdy měli dost volného času, řekli jsme si, že to není žádný problém.
Pes se jmenuje Pišta. Po několika dnech u nás jsme zjistili, že vlastně není hluchý nebo neposlušný, ale že se zřejmě jmenoval úplně jinak. A po vyjmenování X jmen jsme zjistili, že to byl asi Rex :). Nicméně na Pištu už reagoval dobře, takže to byl náš Pištík. Je to celkem úsměvná historka.
My jsme se stali dočasnými páníčky zcela náhodou a bez rozmyslu, ale je dobré vše zvážit a promyslet, protože nikdy nevíte, čím si ten pes prošel a věřte, že bohužel to většinou nic dobrého nebývá. Takže po třech dnech, kdy byl pes k lidem naprosto nekonfliktní a v pohodě, rvala jsem mu míček z tlamy, když jsme si hráli a všechno bylo fajn, mě kousl. V tomto případě se jednalo o lidskou hloupost. Tedy mojí. Snažit se psa donutit, aby upustil kost, kterou venku našel, byl dost naivní nápad. Pes byl hned v pohodě, ale upřímně mně moc do zpěvu nebylo ani několik dní poté. Řekla jsem si ale, že mu opravdu chci najít domov a chci to dotáhnout do konce. Bohužel po tom měsíci sdílení na internetu se nikdo neozval. Ostatní psi chodili do nových domovů a Pišta, o kterém sousedé tvrdili, že ani neví, že je v paneláku nový pes, protože ho nikdy neslyšeli ani štěknout, chválili ho a mazlili se s ním, tak ten zůstával pořád u nás.
Dnes už je to půl roku a nikdo nemá zájem a my to nedokážeme pochopit. Dnes už jsme si ho oblíbili natolik, že je to náš mazlík a kdybychom měli větší byt a víc času, tak by byl náš hned. Pořád věřím, že najde milující domov, kde by mohl lítat a řádit. Já nepatřím mezi lidi, kteří tvrdí, že pes je jako dítě. To určitě ne. Nesmí ani do postele a podobné věci. Ale s klidným srdcem můžu říct, že ten pes vám tu péči tisíckrát vrátí. Nehledě na to, že jednoho dne, a já věřím, že to potká i „našeho“ Pištu, pomůžete v podstatě zachránit živou duši, které dáte domov po zbytek života.
A co si budeme povídat…v dnešním světě, kdy jsou psi rozmazlováni více než lidé, jim zařídíte sakra dobou budoucnost. Takže abych to shrnula…..není nebe bez mráčků…a že těch mráčků bylo, když například sežral kus čokolády a podělal celý gauč! Zajímavé, že jsem ho do té doby na gauči nenachytala, ale když ho to chytlo, tak si tam zrovna zašel:). Nebo když se chtěl jen tak proběhnout po celém krajském městě! Z fyzičky, kterou jsem ten den nabrala, těžím celou sezónu :). Anebo když jsme si mysleli, že nás poslouchá a dostal důvěru. Znova dost naivní:). Takže je tolik věcí, které se mohou stát. Které neuhlídáte nebo pokazíte a může z toho být obrovský průšvih. Může to být pes, který nebude jako váš starý hafan. Nebude se s ním dát tak dobře pracovat, protože si už něco zažil. Není to jen o tom poskytnout místo. Někdy je to dost práce, ale vezmete hromádku neštěstí a uděláte z ní kouzelné stvoření plné radosti. Anebo jen uděláte takovou maličkost…vezmete psa z útulku a dáte mu domov. Nenecháte ho mrznout v zimě venku, ale zachumláte ho do pelíšku a najdete mu lepší místo, kde se bude mít tak fajnově jako by se mu nikdy ani nesnilo.
A popravdě nakonec možná zjistíte, že to neděláte jen pro psa, ale i pro sebe, protože ten pes vám to vrátí 3x tolik a myslím, že to bude úžasný pocit, až ho budu moct předat někomu, kdo ho bude milovat. Už se na to moc a moc těším!
Jak jsme se stali dočasnými majiteli?
Jednoho dne jsme seděli s přáteli u skleničky a bavili se o jejich domácích mazlíčkách. Když jsme se v pozdních hodinách dostali domů a otevřeli Facebook, sdílela kamarádka, shodou okolností, psa, který akutně hledal domov. A protože na fotce vypadal jako mazlík, rozhodli jsme se, že to zkusíme. Kamarádka, která dělala tuto dočasnou péči již nějakou dobu, nás informovala, jak to chodí. Že psovi pouze poskytneme prostor a pokusíme se ho socializovat a vycvičit pro nový domov, vše platí spolek a do měsíce se ozývá až 40 lidí s nabídkou adopce. A protože jsme tehdy měli dost volného času, řekli jsme si, že to není žádný problém.
Pes se jmenuje Pišta. Po několika dnech u nás jsme zjistili, že vlastně není hluchý nebo neposlušný, ale že se zřejmě jmenoval úplně jinak. A po vyjmenování X jmen jsme zjistili, že to byl asi Rex :). Nicméně na Pištu už reagoval dobře, takže to byl náš Pištík. Je to celkem úsměvná historka.
My jsme se stali dočasnými páníčky zcela náhodou a bez rozmyslu, ale je dobré vše zvážit a promyslet, protože nikdy nevíte, čím si ten pes prošel a věřte, že bohužel to většinou nic dobrého nebývá. Takže po třech dnech, kdy byl pes k lidem naprosto nekonfliktní a v pohodě, rvala jsem mu míček z tlamy, když jsme si hráli a všechno bylo fajn, mě kousl. V tomto případě se jednalo o lidskou hloupost. Tedy mojí. Snažit se psa donutit, aby upustil kost, kterou venku našel, byl dost naivní nápad. Pes byl hned v pohodě, ale upřímně mně moc do zpěvu nebylo ani několik dní poté. Řekla jsem si ale, že mu opravdu chci najít domov a chci to dotáhnout do konce. Bohužel po tom měsíci sdílení na internetu se nikdo neozval. Ostatní psi chodili do nových domovů a Pišta, o kterém sousedé tvrdili, že ani neví, že je v paneláku nový pes, protože ho nikdy neslyšeli ani štěknout, chválili ho a mazlili se s ním, tak ten zůstával pořád u nás.
Dnes už je to půl roku a nikdo nemá zájem a my to nedokážeme pochopit. Dnes už jsme si ho oblíbili natolik, že je to náš mazlík a kdybychom měli větší byt a víc času, tak by byl náš hned. Pořád věřím, že najde milující domov, kde by mohl lítat a řádit. Já nepatřím mezi lidi, kteří tvrdí, že pes je jako dítě. To určitě ne. Nesmí ani do postele a podobné věci. Ale s klidným srdcem můžu říct, že ten pes vám tu péči tisíckrát vrátí. Nehledě na to, že jednoho dne, a já věřím, že to potká i „našeho“ Pištu, pomůžete v podstatě zachránit živou duši, které dáte domov po zbytek života.
A co si budeme povídat…v dnešním světě, kdy jsou psi rozmazlováni více než lidé, jim zařídíte sakra dobou budoucnost. Takže abych to shrnula…..není nebe bez mráčků…a že těch mráčků bylo, když například sežral kus čokolády a podělal celý gauč! Zajímavé, že jsem ho do té doby na gauči nenachytala, ale když ho to chytlo, tak si tam zrovna zašel:). Nebo když se chtěl jen tak proběhnout po celém krajském městě! Z fyzičky, kterou jsem ten den nabrala, těžím celou sezónu :). Anebo když jsme si mysleli, že nás poslouchá a dostal důvěru. Znova dost naivní:). Takže je tolik věcí, které se mohou stát. Které neuhlídáte nebo pokazíte a může z toho být obrovský průšvih. Může to být pes, který nebude jako váš starý hafan. Nebude se s ním dát tak dobře pracovat, protože si už něco zažil. Není to jen o tom poskytnout místo. Někdy je to dost práce, ale vezmete hromádku neštěstí a uděláte z ní kouzelné stvoření plné radosti. Anebo jen uděláte takovou maličkost…vezmete psa z útulku a dáte mu domov. Nenecháte ho mrznout v zimě venku, ale zachumláte ho do pelíšku a najdete mu lepší místo, kde se bude mít tak fajnově jako by se mu nikdy ani nesnilo.
A popravdě nakonec možná zjistíte, že to neděláte jen pro psa, ale i pro sebe, protože ten pes vám to vrátí 3x tolik a myslím, že to bude úžasný pocit, až ho budu moct předat někomu, kdo ho bude milovat. Už se na to moc a moc těším!
Jana Hlobeňová – pejsci Žeryk, 3BOC, Rory
Moje první dočaska byl Žeryček, byl to menší zrzek a hned zapadl do rodiny, čekal na kluky na okně, až přijdou ze školy a spal s námi v posteli, taky na něj pořád myslíme patřil k nám.
Pak bylo potřeba umístit tři holky BOC a jaký blázen by se asi našel, než já. Ta nejmladší byla vystrašená, ale jinak byla hodná, i s klukama v pohodě. Dvě šly do Prahy a jsme pořád v kontaktu a třetí je naše láska a zůstala u nás.
No a sotva jsem si odpočinula, tak jsem si jela naproti pro bláznivku, ani ne roční Rory – je to blázínek ale k novému pánovi přilne a bude ho milovat jako mě, malá závislačka, co ale umí sedni a lehni, je moc chytrá.
Na všechny moc vzpomínám a těším se na další holčičky co budou potřebovat pomoc.
Moje první dočaska byl Žeryček, byl to menší zrzek a hned zapadl do rodiny, čekal na kluky na okně, až přijdou ze školy a spal s námi v posteli, taky na něj pořád myslíme patřil k nám.
Pak bylo potřeba umístit tři holky BOC a jaký blázen by se asi našel, než já. Ta nejmladší byla vystrašená, ale jinak byla hodná, i s klukama v pohodě. Dvě šly do Prahy a jsme pořád v kontaktu a třetí je naše láska a zůstala u nás.
No a sotva jsem si odpočinula, tak jsem si jela naproti pro bláznivku, ani ne roční Rory – je to blázínek ale k novému pánovi přilne a bude ho milovat jako mě, malá závislačka, co ale umí sedni a lehni, je moc chytrá.
Na všechny moc vzpomínám a těším se na další holčičky co budou potřebovat pomoc.
Pokud byste se chtěli stát dočaskářkou a pomoct nám, neváhejte nás kontaktovat na telefonním čísle 608 203 741 nebo emailem na docasky.pnp@seznam.cz anebo prostřednictvím formuláře níže.